Vlčí Habřina se nachází severovýchodně od Přelouče, při levé straně silnice vedoucí do Rohovládovy Bělé. Leží v nadmořské výšce 219 m n.m. v nevelkém údolí, ze severu a jihu je krytá lesy. Na západní straně se leskne rozsáhlý Sopřečský rybník.
Dnes zde žije 325 obyvatel ve 121 domě. Občanskou vybavenost tvoří knihovna, obchod se smíšeným zbožím, hostinec, kadeřnictví, kosmetika, mandlovna a v prostorách bývalého zemědělského družstva je výrobna knedlíků.
Obec má udržované místní komunikace, ukončenou plynofikaci a veřejný vodovod. Ač původně ryze zemědělská, postupně se mění v moderní obec pardubického kraje.
Historický původ názvu obce – O Habřině Vlčí
Hodinu cesty severovýchodně od Přelouče, při levé straně silnice, vedoucí do Bělé Rohovládovy, leží v nevelkém údolí osada Habřina Vlčí. Na severní a jižní straně kryjí obec lesy, odívající zeleným, řasnatým rouchem okolní stráně a pahorky. Na západní straně jako rozlité stříbro se leskne rozsáhlý rybník Sopřečský.
Ves tato, jak praví pověst lidu, a jak svědčí písemné a jiné doklady, dostala jméno své prý od habří, v němž se líčilo na vlky. Bylo prý tam původně „habří na vlčí“ (rozuměj na vlčí zvěř), z čehož později utvořeno nynější jméno Habřina Vlčí.
Že skutečně po habří a vlcích dostala ves jméno, můžeme souditi z následujícího:
V stol. 16. a na počátku století 17. byly na panství Pardubickém lesy velmi rozsáhlé, a v nich veliká hojnost zvěři, jež bedlivě byla hlídána, zvláště když panství připadlo koupí císaři. Pod Kunětickou Horou byla velmi obšírná daňčí obora, v níž byla veliká bažantí komora; revírů bylo 13, hajných 101. Pro divoké vepře bylo tam 99 záspů a pro vlčí zvěř tři obory. Tenata vlčí a zaječí visely ve veliké kůlně blíže myslivny u vsi Chvojna, kde se chovali též psi ohaři. Tenkráte se platilo mysliveckým mládencům za zastřelení starého vlka 1 zl. Jedna taková vlčí obora bývala jižně nade vsi Habřinou, jak dosud připomíná jméno lesa, Obora.
Les ten, nyní borový, za stara nejspíše habrový, rozkládá se na široké stráni. Její nejvyšší vypnulina, 231 m vysoká, je zdaleka patrna, jsouc cizinci vůdčím bodem. K lesu tomu přijdeme asi za čtvrt hodiny po cestě, jež vede z Habřiny k rybníku Sopřečskému. Les tento je majetkem velkostatku Pardubického. Sousedí na severní straně s obecním lesem Habřinským, na straně severozápadní zabíhá až ke břehu prve jmenovaného rybníka. A právě v místech, kde se končí obecní les Habřinský, asi tři kroky opodál od široké polní cesty, je v uvedeném lese Oboře hluboká vlčí jáma a 150 kroků jihozápadně druhá.
Obě ty vlčí jámy jsou zbytky z někdejších dob, kdy vlky do jam chytali. Jsou to svědkové dřívějších honů a lovů, památky zašlých dob, kdy vlk a rys, divoký kocour a vepř bývali domovem v této krajině. Obě jámy jsou ještě dosti znalé, ač okraje jejich jsou již valně pobořeny, a nitro napolo zasypáno. Ale dosud je prvá skoro 3 m hluboká a má průměr 10 m, druhá, větší, má 50 kroků v obvodu.
Kromě borovic zastiňují tyto jámy různé křoviny, rostoucí a proplétající se na jejich okraji, na dně i na stěnách. První jáma u cesty je dosud zarostlá habřím, tak že je téměř zúplna ukryta našemu zraku. Jen když se prodereme hustým jejím příkrovem až na dno, můžeme ji blíže ohledati.
Dávno již panství Pardubické změnilo svoji tvářnost, dávno zanikla vlčí obora, i poslední vlk zmizel. Ale jámy u Habřiny i s tím habřím vyprávějí dosud mladým i starým, jak někdy bývávalo v Čechách, kdy ještě hladový vlk obcházel za humny a podhrabával se do ovčínů, a kdy se rys a medvěd dělili s pány panství o chutnou zvěřinu.
Poslední vlk na nedalekém panství Častolovském byl zastřelen r.1840 v revíru Ledeckém a vážil 98 liber (56kg).